V jednom z přísloví se říká, že před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni. Ovšem některé verze toto přísloví obměnili a místo heřmánku se smeká před kopřivou. Obě verze mají svou pravdu. Kopřiva je opravdu jedena z významných lidových rostlin nejen pro využití v kuchyni, ale i v bylinkářství. Každý z nás jistě slyšel, že její žahání je prospěšné proti revma. A je to pravda, ale je potřeba se sežahat opravdu hodně do ruda.
Kopřiva roste na půdách bohatých na dusík a také velice ráda dusík a dusíkaté látky v sobě akumuluje. Jsou to ty "zavrhované" dusičnany. Těch může mít opravdu hodně, ale teplnou úpravou se vyluhují. Takže pokud budete kopřivy sbírat na živinami velmi bohatém místě, je lépe vodu po spaření kopřiv slít, neboť se tím nadbytečných dusičnanů zabavíme. Zbavíme se tak nejen dusičnanů, ale i žahavých trichomů, ve kterých je žahavá látka, která teplem (spaření, var, sušení) degraduje a kopřivy již nepálí.
Podrobný popis o pěstování si můžete přečíst v text mé bakalářské práce zde: Kopriva_dvoudoma-bakalarka.pdf (194,3 kB)
Využití v kuchyni:
Z kopřivy se zpracovávají listy nebo celá mladá nať. Čím starší listy, tím jsou tužší. Po utržení je vhodné je spařit pro odstranění žahavých látek a vylouhování nadbytku dusičnanů (vodu následně vylít) a stařenou nať je možno dále zpracovávat na špenát, do nádivky, nebo jen jako listovou zeleninu třeba do polévek.
Dále je vhodné z kopřivy možné dělat čaj, který má velkou čistící schopnost a je vhodné jej popíjet z jara, kdy jsou rostliny čerstvé. Je možné jej dělat i ze sušených rostlin. Je vhodné se řídit svým citem zda a kolik jí jíst či kolik čaje pít, neboť může výrazně zatěžovat svým čistícím efektem okruh ledvin! Proto opatrně a všeho s mírou.
Obr. 1. mladá rašící kopřiva